Když se našinci chtějí vydat do některé ze sousedních zemí, není to už dnes problém. Matička Evropská unie se postarala, aby tu bylo všechno zásadní víceméně stejné jako u nás, a proto nám stačí vlastně jenom vyrazit, a to klidně i úplně bez ničeho. A bereme si tak obvykle jenom to, u čeho předpokládáme, že by se nám to mohlo teoreticky hodit.

Ovšem když vyrážíme někam dál, už to tak prosté být nemusí. Zejména v zemích označovaných jako exotické. Tam se toho po našincích přece jenom vyžaduje víc. A tím víc není míněn jenom cestovní pas a případné vízum. Jiný kraj totiž neznamená jenom jiný mrav, ale třeba i jiné choroby, které tam na rozdíl od našich končin existují. A ať se nám to tedy líbí nebo ne, při některých cestách je žádoucí a při některých vysloveně nutné i očkování, případně jiná profylaxe. Protože nikdo nestojí ani o zdravotní problémy, natož pak o možné trvalé následky či dokonce smrt.

V mnoha zemích lze třeba narazit na břišní tyfus. Stačí se tam napít kontaminované vody nebo zkonzumovat špatně zpracované potraviny nebo mléko a rázem můžeme mít lecjaký problém, od bolestí hlavy, silné horečky a nechutenství až po průjmy.

Vodnaté průjmy a horečky nám přináší ale i cholera, kterou rovněž chytíme ze znečištěné vody nebo nekvalitních nakažených potravin.

Leckde se dá od volně pobíhajících zvířat, třeba psů, koček, kojotů, lišek nebo opic chytit i vzteklina. Nemoc, která napadá i náš centrální nervový systém a zpravidla končí hodně nepříjemnou smrtí.

O mnoho lepší pak není rovněž nervový systém napadající meningokoková meningitida, na kterou sice umírá jenom jeden člověk z deseti, ale častým jevem jsou tu celoživotní následky v podobě hluchoty, slepoty nebo obrny končetin.

Od komárů můžeme chytit i žlutou zimnici, i malárii, poměrně běžnými nemocemi turistů bývají třeba i tetanus, záškrt, spalničky, plané neštovice, příušnice, černý kašel a žloutenka.

A tak bychom se měli nechat očkovat. Abychom si nepřiváželi takto nežádoucí suvenýry z cest.